Bílé zlato
Bílé zlato určitě není cennější než tradiční žluté. Tvoří ho slitina pravého zlata s alespoň jedním bílým kovem, obvykle s niklem, manganem nebo palladiem. Čistota zlata obsaženého v této slitině se stejně jako u pravého zlata udává v karátech.
Bílé zlato má mnoho různých způsobů využití. Slitina zlata s niklem je tvrdší a pevnější. Je proto vhodná pro náušnice a prsteny. Slitina zlata s paladiem je měkčí a ohebnější a lze ji vhodně kombinovat s drahými kameny. Slitina zlata s kovy jako jsou měď, platina a stříbro je těžší, trvanlivé a hodí se pro specifické zlatnické práce.
Samotný termín bílé zlato není specificky definovaný.
Mnozí se domnívají, že pravou barvu bílého zlata způsobuje pokovení rhodiem. Spektrum bílé však obsahuje celou paletu různých odstínů, které pokrývají škálu barev od světle žluté, přes tónově hnědou až bledě růžovou. Šperkařský průmysl v mnoha případech zakrývá tyto odstíny právě pokovením pomocí rhodia.
Červené zlato
Čím je zlato červenější, tím je ryzejší, myslí si mnoho lidí. Ale opak je pravdou. Červený odstín se získává přidáním mědi. Čím vyšší je obsah mědi, tím nižší je tvrdost slitiny, což někdy bývá na závadu pevnosti zlatnického výrobku. Existuje i varianta purpurového zlata. Tak se nazývá slitina zlata a hliníku obyčejně v poměru 18:6. Jeho barvu nelze označit jako čistě purpurovou, spíš se podobá bronzu s modrým nádechem.
Zelené zlato je slitina zlata se stříbrem nebo s kadmiem. Odstín zelené je dán množstvím stříbra ve slitině. Existuje i modré zlato – slitina zlata s ocelí, obyčejně v poměru 18:6. Fialové zlato je novinkou poslední doby ze Singapuru. Skládá se z 80 % z čistého zlata a z 20 % ze slitiny jiných kovů, jako jsou hliník nebo paladium. Tmavě šedé zlato tvoří kombinace zlata a holmia.
Ve šperkařství obecně platí, že čím zajímavější a méně běžná barva, tím vyšší je cena.
Severské zlato
Pojem severské zlato označuje jednu ze slitin používaných k výrobě mincí. Se zlatem nemá nic společného. Jedná se o slitinu různých kovů bez stopy po zlatě. Z tohoto materiálu jsou raženy například euromince o hodnotách 10, 20 a 50 centů.
Nejznámější mincí je švédská desetikorunová mince, pro kterou byl materiál vyvinut na základě požadavků mincovny Švédské státní banky. Odtud také pramení část názvu materiálu – severské. Druhá část názvu tedy zlato je odvozen pouze od zlatavé barvy slitiny způsobené převahou mědi.
Požadavky švédské státní mincovny na mincovní materiál byly zlatavá barva a odolnost vůči znečištění. Materiál musel být kujný pro snadné zpracování, zároveň stálý, aby vydržel i náročné zacházení. Posledním neméně důležitým parametrem byl požadavek, aby materiál nepůsobil svým uživatelům alergickou reakci. Severské zlato se pro ražení mincí používá v mnoha zemích už přes jedno desetiletí. Skládá se z 89 % z mědi, 5 % hliníku a 5 % zinku a 1 % cínu.
Kočičí zlato
Ko
čičí zlato, také nazývané pyrit, je velmi hojný minerál a důležitý zdroj železné rudy. Pro svou zlatavou barvu někdy bývá zaměňován se zlatem, díky čemuž si vysloužil i přezdívku zlato hlupáků.
Často se ale může vyskytovat se zelenavým nádechem nebo kovově modrými, červenými a zelenými povlaky, které se odborně nazývají náběhové barvy. Je to nejrozšířenější sulfid v zemské kůře vůbec. Název pyrit pochází z řečtiny a je odvozen od slova oheň, protože po úderu z něj často odlétají jiskry. Pyrit v sobě neosahuje žádný podíl skutečného zlata a je tedy dobrý akorát pro kočku.
Autor: Redakce
Zdroj: Wikipedia, Predecimal, Šperky
