Banky specializované na obchod s drahými kovy vstupují do výrobního procesu už při rafinaci zlata. Až do tohoto bodu, obvykle bývá zlato ve vlastnictví těžební společnosti. Jakmile je zlato vyčištěné a přetavené do zlatých cihel podle obchodních standardů zlatého světa, vlastnictví kovu se už často přenese do akreditovaných bank.
Zlaté banky hrají klíčovou zúčtovací roli v obchodě s fyzickým zlatem: jestliže producenti chtějí zlato prodat, vědí, že ho banka koupí v jakékoli době a v jakémkoli množství, samozřejmě limitovaném vzácností tohoto kovu. Pokud spotřebitelé chtějí kupovat, jsou to právě ony specializované banky, které jim zlato prodají.
Banky drahých kovů vykonávají řadu činností, které tradiční bankovní domy nedělají. Poskytují služby pro celý velkoobchod zlatého průmyslu: Od těžařů přes velké spotřebitele ve šperkařství a v průmyslových podnicích, po centrální banky jednotlivých států a významné investory. Poskytují jak financování, tak i samotný fyzický kov. Takže pokud indický výrobce má svou manufakturu třeba v Turecku nebo ve Švýcarsku, banky dodají kovy z tamních poboček.
Hodně zlata, které se používá na výrobu šperků, banky přímo neprodávají, nýbrž jen pronajímají. Šperkaři si zpočátku zlato od banky půjčují proto, aby se vyhnuli riziku, že se cena zlata během výroby změní v jejich neprospěch. Raději zaplatí polatek za půjčku a do vlastnictví zlato odkoupí až když je konečný výrobek hotov. Celkově se jedná o gigantický obchod. Ve zlatnictvích skončí asi polovina světové produkce zlata.
Certifikované zlaté banky v některých případech financují i samu činnost zlatých dolů či těžebních společností.
Autor: Rudolf Marek
Foto: Shutterstock
