Jejich úsilí, kdy pátrají v archivech a pak na nepřístupných místech, ještě o to více oživují i občasné náhodné nálezy. Většinou to ale nálezcům příliš štěstí nepřinese. Stát vyplatí po dlouhé době jen zlomek, maximálně deset procent odhadní hodnoty, a mnohdy se pak kolem toho dějí události, které radost nepřinášejí.
Třeba hádka s bratrem, komu nalezený zlatý kříž a šperky ve staré skříni po Němcích patří, jak se přihodilo jistému pražskému truhláři, když repasoval starou skříň a s bratrem našli duté dno s pokladem.
Loňský rok plný objevů
Každopádně loňský rok byl na velké úlovky i náhodné objevy poměrně štědrý. V polovině srpna se například mladá dívka šla koupat do jezera u německého Schönau am Königssee a na dně našla zlaté cihličky v přepočtu za čtyři sta tisíc korun. Týden na to zase američtí potápěči zveřejnili, že v červenci objevili u Floridy 350 zlatých mincí v přepočtu za více než sto milionů korun. Pocházejí z desítky španělských lodí potopených při hurikánu v roce 1715.
A hned v září našla sedmnáct zlatých investičních mincí zobrazujících císaře Františka Josefa I. na zahradě svého domu paní Alena K. v malé vesničce nad Desnou u Jablonce nad Nisou. Při sekání trávy. Nález odevzdala. Hodnota se odhaduje na čtvrt miliónů korun. Na místě byla dříve hájovna.
Nepřihlásí se někdo o mince ze zahrady?
K případu přivolaný archeolog potvrdil, že všechno, co je v zemi, je podle zákona archeologický nález a musí se oznámit. Drtivá většina nálezců a hledačů s detektory kovů to ale podle archeologů nedělá. Mince teď leží v obecním trezoru a čeká se, zda se o ně někdo nepřihlásí a nedoloží vlastnictví. Odborníci soudí, že mince na zahradě někdo zakopal ve spěchu.
„Období raného novověku zastupují nálezy, které v sobě nesou stopu osobní tragédie,“ shrnuli k průvodci loňskou výstavou pokladů v Muzeu Českého ráje Miroslav Cogan a Jan Prostředník.
Za třicetileté války byl podle nich zřejmě uschován renesanční pozlacený stříbrný pás s drahokamy nalezený v 80. letech 20. století v Týně nad Vltavou. Soubor mincí z Roztok u Jilemnice, které byly uložené v nábojnici dělostřeleckého granátu, zase pochází z doby krátce po Mnichovské dohodě z podzimu 1938.
Zavařovací sklenice plná rodinných šperků pak jednoznačně souvisí s odsunem Němců po druhé světové válce. „S koncem války však dramatické události a potřeba ukrýt poklad v Čechách nekončí,“ konstatují. Lidé, obzvláště Němci z pohraničí, své zlaté poklady schovávaly po domech a zahradách po roce 1948, kdy doufali, že se jednou vrátí.
Skrývá poklad Zbiroh?
Co se mýtů týče, tak asi nejznámější je tzv. štěchovický poklad, v němž by kromě dokumentů mělo být i Němci uloupené zlato. Další by mohlo být ve více než 160 metrů hluboké, ale beznadějně zabetonované a možná i zaminované studně na hradě Zbiroh, kde měly jednotky SS základnu a posléze tam bylo i centrum rušiček za socialismu.
Novodobou záhadou, která trápí ne jen „zlaté“ znalce, ale i vlastence, zůstává, v jakých rukou vlastně skončil zlatý český poklad, především mince nasbírané za první republiky, rozprodaný Českou národní bankou. Ale to je už jiný příběh…
Autor: (kol)
Foto: Shutterstock
