Když se válka v Tichomoří blížila ke svému finále, prvního dubnového dne roku 1945, ji v Tchajwanské úžině omylem poslala ke dnu americká ponorka USS Queenfish (SS-393). Plavidlo ostrovního císařství údajně převáželo ze Singapuru poklad v hodnotě dnešních pěti miliard dolarů (109,7 miliardy korun) – mimo jiné 40 tun zlata, 12 tun platiny a 30 kilogramů diamantů.
Důstojník císařského námořnictva, kterého japonská veřejnoprávní televize NHK označuje jen iniciálami A. W., zodpovídal ve štábu strategického plánování za přípravu plavby a zajištění trasy Awa Maru, která brázdila moře pod vlajkou Červeného kříže, a také dalších takto označených plavidel. Skonal v roce 1960 a rodina měla za to, že písemný testament, o němž se před smrtí zmiňoval, nejspíš nestihl sepsat.
PSALI JSME: O vrak plný zlata místo děl válčí právníci
„Letos v polovině září na dokument narazili při likvidaci skladu vyřazených skript univerzity v Ósace, když se skrýval v jedné z už nepoužívaných vysokoškolských učebnic etnografie. Po potvrzení pravosti si jej převzali zástupci sil sebeobrany (japonské armády, pozn. autora), přesně v souladu s poslední vůlí,“ sdělila bez bližších podrobností NHK.
Otočka v Singapuru
Awa Maru (délka 153 metrů, šířka trupu 20 metrů, spuštěna na vodu 24. srpna 1942) se začala stavět v červenci 1941, ještě před přepadením Pearl Harboru, v loděnici Mitsubishi Shipbuilding and Engineering v Nagasaki, avšak záhy původní dopravní civilní parník převzalo vojenské námořnictvo. V letech 1943 až 1944 převážel vojáky, munici, zásoby i suroviny mezi mateřskými japonskými ostrovy a okupovaným Singapurem a Filipínami.
Velení námořnictva pak plavidlo, které v srpnu 1944 přežilo právě u Filipín útok „vlčí smečky“ tří amerických ponorek, vybralo po generální opravě pro zásobovací misi Červeného kříže. Tokio i Washington se na nich dohodly po zprostředkování Švýcarskem. Měla dopravit životně důležité zásoby pro americké a spojenecké válečné zajatce v japonském zajetí.
Podle dohody o pomoci válečným zajatcům jí měly spojenecké síly zaručit bezpečnou plavbu a spojenečtí velitelé v tomto smyslu vydali rozkazy. Po dodání zásob, převzala Awa Maru v Singapuru kromě rýže, kaučuku, olova, cínu a cukru několik stovek uvízlých důstojníků obchodního loďstva, vojenského personálu, diplomatů a civilistů i jejich rodin, převážně žen a dětí. A ještě malý přídavek: Bohatství za pět miliard dolarů.
Přežil jediný
Ponorce, která si plavidlo – později přezdívané japonský Titanik – spletla s japonským torpédoborcem a poslala je ke dnu, velel Charles Loughlin, jeden z nejrespektovanějších velitelů a bývalý skvělý hráč basketbalu. Admirál Ernest King, jeho nadřízený, ho postavil před vojenský soud, jenž kapitána ponorky shledal vinným z nedbalosti.
Z více než dvou tisíc lidí na palubě zkázu přežil jediný. Kantora Šimoda, kapitánův osobní stevard, o nákladu vypověděl, že Awa Maru nenalodila suroviny, ale ohromné bohatství včetně zlata. Pro Šimodu to bylo během války už potřetí, kdy jako jediný na lodi přežil torpédový útok.
PSALI JSME: Kolumbie nalezla vrak galeony s největším potopeným pokladem na světě
V roce 1980 čínské úřady oznámily, že o čtyři roky dříve se jim podařilo vrak lodi úspěšně lokalizovat a identifikovat. Peking nepochyboval o tom, že loď ukrývala zlato a šperky v hodnotě miliard dolarů. Po přibližně pěti letech a vynaložených 100 milionech dolarů (2,2 mld. Kč) pátrání nakonec odvolal. Žádný poklad se nenašel.
„Záhadologové“ tvrzení Pekingu příliš nevěří. Spíše se kloní k tomu, že Číňané narazili přinejmenším na část potopeného bohatství – a potichu si ji nechali. Jiní mají za to, že po cíleném potopení parníku se na místo činu vrátili Američané a poklad vyzvedli. Jiné spekulace tvrdí, že v polovině padesátých let si generál Čankajšek, vládce Tchaj-wanu, vypůjčil od Američanů potápěče, aby spolu s těmi jeho na mořském dně ukázali, co umí – a uspěli.
PSALI JSME: Ruský vrak se zlatem v podpalubí?
(plk)
