Na rozdíl od sóji, slunečnice a řepky se palma sklízí celoročně a potřebuje méně plochy k produkci stejného množství oleje než konkurenční plodiny. To znamená, že je obvykle i levnější.
Palmové plantáže v Indonésii a v Malajsii, které se na globální nabídce podílejí 85 procenty, se potýkají s problémy. Drobní pěstitelé se zdráhají kácet stárnoucí stromy a nahradit je novými, protože může trvat čtyři až pět let, než nové stromy začnou plodit. U sóji toto období trvá šest měsíců.
Ceny palmového oleje letos vzrostly o deset procent, zatímco ceny sójového oleje zhruba o devět procent klesly, a to kvůli lepším vyhlídkám úrody v zemích, jako jsou Spojené státy. Je však nepravděpodobné, že by v blízkém a střednědobém horizontu přišla nějaká strukturální změna ve využití olejů kvůli jedinečným vlastnostem oleje palmového, které jej činí atraktivní pro mnoho odvětví.
Palmový olej je komoditou, která se dá najít prakticky ve všem, od pizzy a zmrzliny až po šampon a rtěnku. Jako přísadu ho používají také výrobci krmiv, některé země pak zpracovávají palmu na biopaliva.
Největším dovozcem palmového oleje na světě je Indie. Není ale pravděpodobné, že by důležití odběratelé v Indii, jako jsou výrobci sušenek nebo restaurace a hotely, začali okamžitě hledat náhradu. Část spotřeby palmového oleje v domácnostech se ale může přesunout ke konkurenčním olejům, uvedl viceprezident společnosti Patanjali Foods Ašíš Áčárja. Tato firma patří k největším dovozcům jedlého oleje v Indii.
(ČTK)
