„Trh se zlatem ovládají centrální banky. Drobní a institucionální investoři se téměř nezapojili. Jen asi dvě procenta aktiv burzovních fondů jsou aktuálně alokována do zlata, zatímco během posledního býčího trhu v roce 2011 se toto číslo vyšplhalo nad osm procent. Investice do fondů těžařských firem jsou ještě menší, tvoří pouze přibližně 0,25 procenta všech akciových fondů. Je to jen zlomek, zaokrouhlovací chyba. V roce 2011 to bylo téměř 1,5 procenta,“ píše Sharp na webu Daily Reckoning.
Takže zlato dle něj není lídrem Wall Streetu. Trh se zlatem nepohánějí investoři. Naprostou většinu nákupů provádějí centrální banky. „Pokud jste již nakoupili zlato, jste o hodně napřed,“ dodává Sharp a přitvrzuje: „Čína, Indie, Turecko a Rusko polykají stále větší podíl celosvětové produkce zlata. Je docela možné, že čínské zlaté rezervy převyšují americké dvakrát nebo třikrát. A maloobchodní zájem o zlato v Číně doslova explodoval.“
To, že cena zlata vzrostla, není podle Sharpa důkaz největšího zájmu. „Nakupují ho lidé, kteří provozují tiskárny bankovek. Skutečnost, že centrální bankéři nakupují většinu zlata, je důležitá z několika důvodů. Například nepravděpodobné, že by ho v tomto století prodali. Když centrální banky provedou změnu ve své politice rezerv, má tendenci trvat alespoň několik desetiletí.“
Až se mainstreamoví investoři konečně chytnou jejich příběhu o drahých kovech a začnou chápat rozsah této situace, teprve potom má být pohyb zlata výbušný. „Nejdřív si zlato udělá přestávku. Stáhne se na přibližně 3 000 dolarů nebo o něco níž. Pak ale opět začne růst, přičemž 4 000 dolarů za unci bude rozumným cílem pro konec roku.“
(rek)