Michael Hiltzik, novinář LA Times, nedávno publikoval sloupek s názvem „Nejhorší nápad prezidentské debaty: návrat ke zlatému standardu“ – čtěte náš článek Donald Trump tajným zastáncem zlata ZDE. Pan Hiltzik si myslí, že „návrat ke zlatého standardu by byl tak nesprávným krokem, že už se vymyká kategorii chybnosti.“ Jinak řečeno, je to tak mimořádně špatný nápad, že jej ani nelze zanalyzovat. Přesto se o to Hiltzik pokusil.
Z novináře přímo čiší arogance, zastává totiž názor, že centrálně plánovaná monetární politika je čirým požehnáním. Přitom se všeobecně ví, že pád Sovětského svazu a dalších řízených ekonomik jasně odhalil úskalí systému, kde trh ovládá směska byrokratů. Samozřejmě, názor Hiltzikův je příkladem toho, co se lidé dočítají v mainstreamovém tisku a co šíří Wall Street i Bilý dům. Pojďme společně rozložit Hiltzikovy argumenty, souhlasíte?
První chybný argument # 1: ekonomická věda je pevná v kramflecích
Pan Hiltzik začal svůj článek tak, jako by vytrhl a opsal stránku ze scénáře klimatických aktivistů. Chce, aby si lidé mysleli, že o zlatu dnes mluví snad jen antisystémáci, kontrariáni, odpůrci technické revoluce a samozřejmě republikánští kandidáti na prezidenta. Cituje analýzu z roku 2012, které údajně čerpá „z informací napříč spektrem ekonomických teorií.“ Nikoho soudného by přeci nenapadlo, že by návrat ke zlatému standardu měl být dobrý nápad. A tím to pro něj hasne, případ uzavřen.
Již první premisa je zjevně naprosto nesprávná. V analýze rozhodně není zastoupeno celé spektrum. Například není uveden žádný z dnešních předních ekonomů rakouské školy. Ve studii byste marně hledali jména jako Mark Skousen, Hans-Herman Hoppe, Robert Murphy nebo Joseph Salerno. Ale nechybí tam třeba takový Barry Eichengreen, který kritizoval Fed za to, že jeh politika není dostatečně intervenční. Také tam najdeme Austana Goulsbeeho, který předsedal Radě ekonomických poradců Obamovy vlády.
Pravdou je, že se najde dostatek ekonomů, kteří napadají kontrolní rozhodnutí Kongresu, amerického prezidenta a bankéřů Fedu. Jak by ne, vždyť roli Fedu kritizuje i Alan Greenspan, který rovněž zlatu přisuzuje velkou důležitost.
Nejen ekonomové, ale i spousta obyčejných lidí již pochybuje, zda příslib Fedu navždy stimulovat inflaci je opravdu to pravé ořechové. Miliony Američanů již teď čelí zhoubnému vlivu neomezených půjček a tištění peněz.
Poté, co v roce 1971 Nixon navždy zapověděl zlatý standard, se tiskárny rozjely naplno a od té doby se nezastavily. To je také důvod, proč prezidentští kandidáti hovoří o reformách. Minulý týden se hlasovalo o zákonu pro audit Fedu, kdy se pro vyslovilo padesát tři senátorů, čtyřicet čtyři bylo proti. Nebylo to sice dost, aby to prorazilo kordon Demokratů, ale dost na to, aby vyšlo najevo, jak silná existuje frustrace ze současného stavu věcí.
Právě zastánci neomezené tvorby peněz a stylu řízení státu á la politbyro jsou opravdovými zpátečníky.
Falešná premisa č. 2: Zlatý standard favorizuje bohaté na úkor všech ostatních.
Hiltzik se nám snaží vnutit, že „Již v 19. století bylo všeobecně známo, že stabilita postavená na fixním kurzu měny ke zlatu povede k blahobytu pouze jediné ekonomické vrstvy, a sice investorů /věřitelů.“ Jinými slovy bankéřů a bohatých, čili lidí, kteří si ze své pozice mohou dovolit půjčovat peníze kryté zlatem. Podle Hiltzika naopak z přechodu na nekrytou měnu měli prospěch všichni ostatní.
Hiltzik zřejmě ignoruje pravdu o povaze Federálního rezervního systému v USA. Fed je v soukromém držení největších bank (čti lichvářů) Ameriky. Projekt „Fed“ byl tajně zosnován na počátku 20. století nejvýznamnějšími bankéři a politiky, kteří rozhodně neměli v úmyslu pomáhat chudým. Vymysleli Fed tak, aby si sami polepšili.
Od vzniku Fedu se bankovní sektor v přepočtu na procenta HDP zčtyřnásobil. Mezitím rostl rozdíl v distribuci bohatství (čti článek: většina bohatství v rukou pouhého procenta), přičemž tento trend výrazně zrychlil v době, kdy Nixon zabouchl zlaté dveře.
Současný systém je naprostou pohromou prakticky pro všechny vyjma Washingtonu a Wall Street. Už letmý pohled na následující graf nám osvětlí, jak škodlivé byly nedávno natištěné biliony dolarů a neomezená expanze moci americké vlády pro širokou americkou veřejnost.
Jelikož Hiltzik patrně cílí na obyčejného člověka, měl by se naladit na vzrůstající hnutí lidí, kteří chtějí návrat ke zdravým penězům. Jejich idea „sound money“ je pro tuto dobu jako stvořená.
Medailonek autora
Clint Siegner, autor článku, je ředitelem Money Metals Exchange, státní společnosti pro drahé kovy, jež v roce 2015 získala nezávislé ocenění „Obchodník roku v USA“. Siegner je absolvent Linfield College v Oregonu, Siegner má dlouholeté zkušenosti v oblasti podnikového řízení. K tomu připočtěme jeho vášeň pro osobní svobodu jednotlivce, omezení moci vlády a zavedení poctivých peněz. To vše implementoval do rozvoje značky Money Metals a osvěty ohledně investičních kovů. To rovněž zahrnuje intenzivní publikování ohledně zlatých trhů a jejich propojení s politickými a světovými záležitostmi.
Autor: Clint Sieger
Zdroje: Activist Post, GoldNugget
Editor: Daniel Hron
