„Hardware robotů je mnohem složitější aktualizovat než software, což zpomaluje jejich vývoj. Zásadní výzvou je například vytvoření materiálů, které budou lépe reagovat na vnější prostředí. Když člověk komunikuje s jiným člověkem, ví, co může očekávat od jeho těla, jaký je přátelský stisk ruky. U kovového robota to není jednoduché,“ uvedl Hvorecký.
Humanoidní roboti mají podle něj smysl především v oblastech, kde je potřeba kombinace fyzické práce a mezilidské interakce, například ve školství, zdravotnictví nebo péči o seniory. „Na těžkou manuální práci v náročných podmínkách nejsou nutně potřeba humanoidní roboti, tam si vystačíme s běžnými průmyslovými stroji. Pokud ale chceme, aby roboti pomáhali ve vzdělávání či péči o nemocné, bude nutné, aby dokázali přirozeně komunikovat s lidmi,“ řekl Hvorecký.
Poukázal na to, že s rozšířením humanoidních robotů se pojí také etické otázky. „Lidé mají určité chování a očekávání vůči ostatním, a to zahrnuje nejen sociální interakci, ale i morální pravidla. Pokud mají roboti fungovat ve společnosti, měli by tato pravidla respektovat, což není jednoduché,“ uvedl Hvorecký. Dodal, že vyvstává také otázka regulace a například zda by měl být robot jednoznačně označený, aby lidé věděli, že nejednají s člověkem.
Ačkoli už nyní roboti nahrazují lidskou práci v továrnách, jejich osobní nasazení do domácností zatím není reálné. „Zpočátku budou humanoidi dostupní spíše pro velké instituce než pro jednotlivé uživatele. Pravděpodobně budou navrženi tak, aby zvládali více úkolů najednou, což je efektivnější například v nepřetržitých provozech než v domácnostech, kde by byli často nevyužití,“ řekl Hvorecký. Přestože vývoj humanoidních robotů pokračuje, jejich rozšíření mezi běžné uživatele je podle něj ještě otázkou pár desítek let.
(ČTK)
