Podle soudu není zjevné, že by vláda a poslanci svým hodnocením a činy překročili manévrovací prostor, který k prosazování politiky ECB mají. Soud navíc o obou odmítnutých stížnostech uvedl, že jsou rovněž nepřípustné, neboť přesahují věcnou i právní podstatu.
Německý ústavní soud loni v květnu prohlásil, že nákupy dluhopisů ECB, jejichž cílem je podpořit ekonomiku eurozóny, jsou částečně v rozporu s německou ústavou. Soud tehdy nařídil německé centrální bance, aby do tří měsíců tyto nákupy přerušila, pokud ECB neprokáže nezbytnost takových zásahů.
ECB po loňském verdiktu poskytla Německu řadu podkladů o přiměřenosti a potřebnosti programu. Německá vláda navíc stimulační program podpořila a uvedla, že Deutsche Bundesbank, jak zní oficiální název německé centrální banky, se ho může nadále účastnit.
Loňský verdikt byl pro německou vládu a také pro ECB značnou komplikací, neboť Německo jako největší ekonomika eurozóny má na nákupech ECB zásadní podíl. Bundesbanka je navíc nejvýznamnějším členem takzvaného eurosystému, tedy sítě centrálních bank zemí eurozóny, v jejímž čele stojí ECB.
Kritici programu tvrdí, že ECB zaplavila trh levnými penězi a přispěla tím k nadměrnému utrácení některých vlád. Zastánci naopak stimulaci hájí jako způsob, jak udržet jednotu eurozóny.
Programu nákupů dluhopisů se věnoval i Soudní dvůr EU, který už koncem roku 2018 rozhodl, že je v souladu s právem EU a že nepřekračuje mandát ECB. Odmítl tehdy i tvrzení, že ECB svým programem nezákonně financuje vlády.
(ČTK)
