The Telegraph dohledal, že centrální banky vysály z trhů 12,3 bilionu dolarů aktiv. Od roku 2008 snížily úrokové sazby celkem 637x. V posledních týdnech však byly opět donuceny k akci.
Japonská centrální banka započala další kolo celosvětového uvolňování monetární politiky svým rozhodnutím o zavedení negativních sazeb. Evropská centrální banka následovala s dalším snížením všech svých úrokových sazeb a rozšířením programu tištění peněz o 20 mld. eur měsíčně. Začala také platit komerčním bankám za to, že si u ní půjčí. Americká centrální banka také ubrala ze svých silných slov, když snížila předpoklad osmi postupných zvýšení úrokových sazeb během příštích dvou let na čtyři. Nové možnosti monetární politiky rozpoutaly v ekonomice další vlnu paniky, protože centrální banky kvůli své politice nyní prodělávají.
Politika versus centrální banky
Vládní fiskální stimulace v posledních letech stagnovaly, jelikož se vlády potýkaly s vlastním zadlužením. MMF ale varuje, že bez snižování daní a větších státních investic je svět vystaven riziku dalšího „ekonomického vykolejení“.
V Evropě samotná podstata jednotné měny brání vládám v zásazích do ekonomiky. Centrální banka proto v posledních letech usilovala o ekonomické oživení. ECB však přesto čelí nařčením z impotence své měnové politiky, ale její viceprezident Vitor Constancio kroky centrální banky tvrdě brání. Prohlásil, že její politika je od roku 2014 zodpovědná za dvě třetiny růstu HDP eurozóny. „Nejen, že je špatné znevažovat monetární politiku, ale je to i nebezpečné,“ uvedl Constancio.
Problém Evropské unie přitom je, že ECB nemůže koordinovat své kroky s vládou. Mohla by například zkombinovat svou politiku se snížením daní a dosáhnout tak lepšího stimulačního účinku. Mario Draghi by ale nyní musel jednat s 19 různými vládami zemí eurozóny, jejichž zájmy jsou často protichůdné.
Existuji však drobné náznaky, že politici jsou již připraveni ukončit úsporná opatření a podpořit tím světové hospodářství. V poslední zprávě ze zasedání skupiny dvaceti nejbohatších zemí (G20) se uvádí, že světové vlády hodlají podpořit svými kroky hospodářský růst, tvorbu pracovních míst a důvěru v ekonomiku.
Centrální banky zvažují nemyslitelné
Centrální banky však nyní otevřeně zvažují něco dosud nepředstavitelného – rozhazovat peníze z helikoptéry. Tato fráze popisuje proces, při kterém centrální banka vytiskne peníze, které pak daruje lidem nebo vládě, aby tím stimulovala ekonomickou aktivitu a spotřebu.
Prezident ECB Mario Draghi nijak nepopřel možnost zavedení takového opatření s komentářem, že banka doposud opatření neprodiskutovala kvůli právní a účetní složitosti. Hlavní ekonom banky Peter Praet však zašel dále, když poznamenal, že peníze z helikoptéry jsou součástí opatření, které má ECB v záloze.
„Všechny centrální banky k tomu mohou přistoupit. Mohou vytisknout peníze a distribuovat je mezi lidmi. Otázkou zůstává, jestli a kdy je vhodné se k takovému nástroji uchýlit,“ konstatoval Praet.
V deflaci se stále nachází 16 z 28 zemí eurozóny a roční růst se očekává na úrovni 1,4 %. Příležitost k uplatnění nového nástroje tak může brzy nastat. ECB již zveřejnila svůj záměr cíleně podporovat poptávku po úvěrech v soukromém sektoru. Od června bude platit komerčním bankám v eurozóně úrok 0,4 % za to, že si u ní na čtyři roky půjčí peníze. Program je známý jako Cílené dlouhodobé refinanční operace (tzv. TLTRO).
„Poprvé v historii centrálního bankovnictví si budou soukromé subjekty moci vypůjčit peníze od centrální banky a vrátit jí míň, než si půjčili,“ dodal Erwan Mahe, hlavní stratég firmy HPC.
Tento krok by tedy opravdu mohl vést ke kýženému cíli centrálních bank, které soustavně podporují soukromé finanční domy v tom, aby víc půjčovaly. „Program TLTRO je podstatně přijatelnější protože nepoškozuje střadatele,“ dodal Eric Lonergan, ekonom a manažer fondu M&G Investment, v souvislosti se zaváděním nulových a negativních úrokových sazeb.
Monetizace vládního dluhu
Lord Adair Turner, bývalý předseda Britského úřadu pro finanční služby a jeden z hlasitých podpporovatelů „peněz z helikoptéry“ konstatoval: „Myslím si, že je pro centrální banky nebezpečnější donekonečna popírat to, co dělají.“
Zároveň označuje některé snahy centrálních bank za monetizaci vládního dluhu. „Dokonale se nahrazuje vládní dluh vytištěnými penězi centrálních bank. Bylo by lepší to oficiálně přiznat a stanovit pravidla, která zajistí, že to svět nezasáhne přespříliš.“
Spotřebitelé totiž stále nevěří v zářnou ekonomickou budoucnost a příkladem toho může být i nedávný propad cen ropy. Lidé nenakupují. Raději splácejí dluhy nebo šetří na horší časy.
Celosvětová ekonomika prožívá zanedbatelný nebo nulový hospodářský růst. V takové situaci je přiznání skutečného stavu věcí jen málo žádoucí. Leč tak to bude s velkou pravděpodobností pokračovat, dokud nepřijde skutečný ekonomický krach.
Autor: Redakce Zlato.cz
Zdroj: The Telegraph
