„Směrem dolů indikátor táhl zejména růst výnosů desetiletých vládních dluhopisů o 21 bodů, který nastal po oznámení obřích investic do obrany a infrastruktury v Německu. Dále hrál roli pokračující pokles hrubé roční výnosnosti nájemného o šest bodů vlivem rychlejšího růstu cen bytů proti růstu cen nájmů. Nabídkové sazby hypoték o šest bodů klesly, čímž pokles indikátoru mírně tlumily,“ uvedl analytik UniCredit Bank JIří Pour.
Nejvyšší hrubou roční výnosnost nájemného z krajských měst nabízely nadále nemovitosti v Ústí nad Labem s 5,7 procenta. Na opačném konci žebříčku se do vedení dostala Olomouc se 3,2 procenta, následovaná Prahou s 3,4 procenta a Brnem se 3,5 procenta. V březnu meziměsíčně klesla výnosnost nájemného v osmi krajských městech, nejvíce v Pardubicích o 31 bodů a ve Zlíně o 28 bodů. Nůžky mezi nejvýnosnějším a nejméně výnosným krajským městem se nepatrně rozevřely na 2,48 procentního bodu.
„Poptávka po bytech zůstává zatím relativně vysoká navzdory jejich finanční nevýhodnosti,“ uvedl Pour. Indikátor implicitně počítá s rovnovážným, tedy dlouhodobě udržitelným růstem nominálních cen bytů o tři až čtyři procenta ročně. Za tohoto předpokladu jsou investice do bytů relativně nevýhodné. Aby se dnes investice do residenčních nemovitostí začaly vyplácet, musel by investor podle indikátoru věřit v dlouhodobý růst cen bytů okolo šesti až sedmi procent.
„Víru v růst cen bytů dlouhodobě převyšující tři až čtyři procenta ročně považujeme v našem modelu za iracionální, a tedy za zdroj cenové bubliny,“ doplnil Pour. Je podle něj obtížné predikovat, jak dlouho může obnovené nafukování cenové bubliny na realitním trhu pokračovat.
(ČTK)
