Zlato se ve svých nalezištích vyskytuje v podobě čistého kovu, nikdy tedy nebylo zapotřebí náročných technologií k jeho získání. Proto není divu, že opracované zlato se objevuje už v nálezech z doby šest tisíc let před naším letopočtem. V oblibě ho měli hlavně staří Egypťané. Jen ve slavné Tutanchamonově hrobce ho bylo objeveno devět tun.
Největší zlaté doly se nachází v JAR, Kanadě, USA, Rusku a Austrálii. Čechy byly po staletí považovány za zlatonosnou zemi, zlato se těžilo ve Volyňce, Lomnici, Vltavě a dalších tocích. Dnes se naleziště zlata pojí zejména s obvodovými partiemi hlubinných vyvřelin, konkrétně s trojúhelníkem mezi Českým Brodem, Táborem a Klatovy.
Tuny zlata v oceánech
Odhaduje se, že v oceánech a mořích se nachází až dvacet tisíc tun zlata, tedy že každý litr vody obsahuje zhruba 13 miligramů tohoto drahého kovu. Nápadů, jak zlato od vody oddělit, zaznělo v minulosti již spousta, žádný z nich se však dosud neosvědčil jako ekonomicky výdělečný a efektivní.
Další zásoby zlata se nacházejí např. v Mariánském příkopu, ale těžit v takové hloubce a pod vodou, zatím nikdo neumí.
Zlato ve vesmíru
Zlato nereziví a v podstatě je nezničitelné, rozpustí se jen v roztoku lučavky královské nebo kyanidu draselného, podmínkou je pak ještě přítomnost vzduchu při této chemické reakci. Odolá ale jinak jakékoliv kyselině nebo soli, snad i proto je označováno za „věčné“. Zlato je taky velmi kujné, protože jeden jediný gram toho kovu se dá roztepat až do plochy jednoho metru čtverečního.
Zlata si cení i astronauti (USA), kosmonauti (SSSR, Rusko a další státy) a taikonauti (Čína) – a to především z praktického hlediska. Průzory v jejich helmách jsou zevnitř potažené tenkou zlatou fólií, která chrání jejich zrak před slunečním zářením, jehož účinky jsou mimo atmosféru naší planety doslova smrtící.
(red)
