Sedmaosmdesátiletý Isidor Prenafeta Siles stále vzpomíná na rozhovory po večeři z dob svého mládí ve Španělsku čtyřicátých let, kdy jeho dědeček vyprávěl napínavý příběh o ztroskotání lodi – pokud se sešla společnost, která ho poslouchala.
„Příběh o lodi se tu a tam objevil v rozhovoru, ale jen když se ho na něj hosté zeptali,“ vzpomíná inženýr v důchodu, který se živil stavbou lodí. Jeho dědeček, Gregorio Siles Peña, mu poutavě vyprávěl o osudném ztroskotání Príncipe de Asturias, která šla ke dnu jedné karnevalové noci v roce 1916 u brazilského pobřeží. Siles Peña znal podrobnosti, protože byl u toho: Katastrofu přežil.
Stalo se to během karnevalové noci
Peña pracoval jako elektrikář na lodi, kterou spustili na vodu pouhé dva týdny poté, co Titanik – podobně osudná, i když mnohem slavnější zaoceánská loď – narazil v noci 14. dubna 1912 na ledovec a převrátil se v severním Atlantiku.
PSALI JSME: Potopená loď roztrousila poklady po kilometrech mořského dna
Príncipe de Asturias, pýcha španělského obchodního loďstva, postavená ve Skotsku, vyplula z Barcelony 17. února 1916 a vydala se na svou poslední plavbu do Buenos Aires.
O více než sto let později je tragédie „španělského Titaniku“ (nebo „brazilského“, záleží na tom, koho se ptáte, pozn. aut.) známější v Brazílii, kde se potopil, než ve Španělsku, odkud vyplul. Vrak lodi, jejíž ztroskotání si vyžádala více obětí než kterákoli jiná v historii největší latinskoamerické země, stále leží v hlubinách jižního Atlantiku.
5. března 1916: Noc karnevalu a poslední noc před plánovanou zastávkou lodi Príncipe v Brazílii. Cestující první třídy si užívají karnevalovou oslavu, tančí charleston za doprovodu živého orchestru na 150 metrů dlouhé lodi, která svým bohatším hostům kromě tanečního parketu nabízela i knihovnu, saunu a kuřácký salonek.
PSALI JSME: Prolomí překvapivá závěť tajemství japonského Titaniku?
Lloyds nic nezjistili
Registrovaných cestujících bylo celkem 654, včetně 193 členů posádky, avšak historici odhadují, že na palubě se nacházelo i něco kolem tisíc dalších, černých pasažérů. Na lodi se tísnili evropští uprchlíci, kteří utíkali před ničivou první světovou válkou, a také spousta nejrůznějších delikventů – mužů a žen, kteří hledali nový život v Americe.
Když se loď převrátila, podařilo se Silesi Peñovi skočit do moře. Na hladině se udržel tím, že chňapl dřevěnou bednu, a nakonec se vyplavil na ostrově v souostroví Ilhabela u pobřeží brazilského státu São Paulo. Trvalo týden, než ho zachránili.
Tajní cestující nebyli nikdy zahrnuti do oficiálního počtu obětí „Vzhledem k počtu obětí,“ říká v listě El País Daniel Gusmão, velitel Ředitelství historického dědictví a dokumentace brazilského námořnictva, „není pochyb o tom, že tato událost byla nejsmrtelnější ze všech zhruba dvou tisíc vraků lodí zdokumentovaných podél brazilského pobřeží za pět století.“
Pokračování zítra
PSALI JSME: Ruský vrak se zlatem v podpalubí?
(plk)
