Bakterie C. metallidurans žije v půdách bohatých na minerály s obsahem těžkých kovů. Aby tam mohla žít, našla způsob, jak se vyhnout otravám způsobovaným těžkými kovy pomocí biochemického procesu, který vytváří cosi jako sekundární zlato.
Těžké kovy jsou prvky, které mají poměrně vysokou hustotu a mnohé z nich, ať je to olovo, či rtuť, mohou při dostatečně vysoké expozici způsobit vážné poškození živých organismů. Velmi podobně působí i sloučeniny zlata a mědi, upozorňuje Newsweek. Uvedené kovy se v přirozeném stavu nacházejí rovněž v zemské kůře.
„V zeminách, kde žije bakterie C. metallidurans, přichází tento organismus často do styku se dvěma typy těžkých kovů: s mědí a zlatem. Oba kovy vystavují bakterii riziku otravy přirozenou toxicitou těžkých kovů. V takovém případě dovede bakterie přeměnit měď a zlato v nebezpečných sloučeninách na čistší formu, která je pro ni snadněji absorbovatelná,“ parafrázuje americký týdeník odbornou studii.
Ve své ryzí podobě zlato toxické není, a proto můžeme jíst například zmrzlinu se zlatými vločkami nebo popíjet Bols se šupinkami třpytivého zlata. Některé přírodní sloučeniny obsahující zlato však uvolňují ionty zlata, které mohou mít pro živé organismy toxické účinky. Totéž platí pro měď.
Zmíněné bakterie však znají způsob, jak měď i zlato toxicity zbavit. Využívají enzym nazvaný CupA, který přeměňuje jak zlato, tak měď z nebezpečných sloučenin do jejich původní netoxické formy. U žlutého kovu tak v podstatě produkují malé nugetky zlata v podobě, v jaké ho zlatokopové obvykle nacházejí.
(rek)
